cs
endekr

Napsali o mně



Odborný rozbor díla Michaely Žemličkové hlavním kurátorem Muzea moderního umění v Seoulu

Styčný bod mezi evropským a asijským uměním prostřednictvím linie

Park, Choon Ho (hlavní kurátor Muzea Kimchongyung)

Michaela Žemličková je významnou českou umělkyní, jejíž díla se objevují na mezinárodních výstavách zvučných jmen. Je však pravdou, že pro nás jsou výtvarníci pocházející ze zemí střední Evropy stále spíše neznámí. Lze říci, se objevení tvorby Michaely Žemličkové na nás působí jako svěží vánek. Její kresby jsou totiž naprosto ojedinělé. Z pohledu evropského umění můžeme konstatovat, že její dílo se vyznačuje črtami protkanými čistými liniemi. Nicméně právě jejich rytmus a rychlost, jež jsou generovány přechody v tloušťce linií, z nich dělají naprosto pozoruhodné dílo. Jedním slovem lze její kresbu definovat jako kresbu dynamickou. Její dílo je pro nás velkým přínosem, neboť v porovnání s východoasijským tušovým malířstvím je poměrně složité komplexně vyjádřit rytmus linií za použití evropských materiálů.

 

Pojďme si nyní vysvětlit rozdíly mezi východoasijským a evropským malířstvím. V Evropě je malířství považováno za „pravou malbu“ a kresba jako taková byla dlouho vnímána jako nedokončené dílo, které mělo funkci studie či podkladu pro malbu. Domnívám se, že důvodem tohoto evropského chápání kresby jakožto studie spočívá v tradici zvané „horror vacui“, tedy strachu z prázdnoty. Evropské umění tradičně neumožňovalo v dílech nechat prázdná místa, na rozdíl od východoasijského umění. Na tuto skutečnost může být rovněž nahlíženo jako na jinou percepci prostoru. Asiaté totiž nevnímají tato nevyplněná místa jako prázdnotu. Věří, že taková místa jsou vyplněna hmotnou energií (qi), kterou každý objekt vyzařuje, ačkoli je pouhým okem neviditelná, na rozdíl od Evropanů, kteří tato nevyplněná místa jako prázdnotu vnímají. Právě možná z tohoto důvodu východoasijské panoramatické malby krajin (daguan shanshuihua) zdůrazňovaly krásu prázdna – tj. bílá nebo černá místa.

Dále bychom se měli zaměřit ještě na jeden faktor, kterým je rozdíl mezi liniemi a tahy štětcem. Linie tvoří dimenze nebo-li malbu jednoho prvku, v bodech, liniích a sférách. Oproti tomu v tazích štětcem lze spatřovat dynamický koncept, kde subjekt tvořící tahy štětcem rozehrává ústřední roli. Estetika, jež z nich vychází, je „živým dynamismem hmotné energie v empatické rezonanci“ (qiyun shengdong). Osvojení této techniky je velmi zdlouhavý a technicky náročný proces. Samotní korejští malíři působící u dvora za dynastie Joseon (1392-1910) se dělili na kreslíře a malíře. Prvně zmiňovaní tvořící skici se těšili vyššímu postavení než malíři, jejichž funkce spočívala ve vybarvování základní kresby. Lze říci, že tato technika vznikla z tradice literátského malířství (wenrenhua), jež kladlo důraz na „identické kořeny písma (tj. tradiční východoasijská kaligrafie), malířství“ (shuhua dogyuan) a v neposlední řadě na umělcův záměr či mysl (siyi).

Po hlubším prozkoumání díla Michaely Žemličkové získávám pocit, že se kresby lidské postavy stávají prostřednictvím lineárních prvků abstraktními. Objekty, o jejichž ztvárnění usiluje a jež lze verifikovat prostřednictvím tenkých i proměnlivých linií, ve mně vyvolávají pocit, jako bych se díval na abstraktní malby. Jinými slovy smyslem jejích děl není prvoplánové ztvárnění objektů. Spíše se zdá, že usiluje o zachycení krásy prostřednictvím čar opojně se prolínajících v rytmu linií vycházejících z tahů štětce vedených s jistotou zkušeného umělce. Z tohoto důvodu se při bližším pohledu na dílo Žemličkové vracím zpět k východoasijským kaligrafickým dílům. Kromě tradičních východoasijských kaligrafických stylů má nejvyšší funkčnost srovnatelnou s rukopisem běžné písmo (kaishu). Pokud jedno z nich dostává podobu kurzívy (caoshu) prostřednictvím polokurzívy (xingshu), abstrakce vytvořená tahy štětcem dosahuje extrému, takže výsledné dílo ztrácí funkci písma a stává se z něj umělecké dílo. Stejný princip používá ve své tvorbě i Žemličková.

Prostřednictvím jejích děl je možné vysledovat, že i když je asijské a evropské malířství postaveno na zcela odlišných kulturních základech za použití odlišných pomůcek, mohou nalézt určitý styčný bod, který začíná u abstrakce. Nevím, zda tato umělkyně získala předchozí zkušenosti v oblasti tradiční východoasijské kaligrafie. Nicméně platí, že výsledné dílo, kterého dosáhla ve své dlouholeté tvorbě touto technikou, a východoasijská kaligrafie, vykazují společné rysy. V historii byly touto technikou inspirováni i abstraktní expresionističtí umělci, jako například Franz Kline. Jeho dílo se však od tvorby Michaely Žemličkové liší, neboť jeho linie odpovídaly spíše evropskému trendu. V tomto smyslu lze závěrem říci, že výstava této umělkyně v Muzeu Kim Chong Yung může pro nás být skvělou příležitostí, jak si rozšířit obzory, co do vnímání a pojetí její tvorby.

       

 

https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/07/v-zari-zacne-zazitkova-roadshow-ke-100-letum-republiky/

 

http://www.protext.cz/zprava.php?id=29564

 

http://www.ceskenoviny.cz/pr/index_view.php?id=1646601